Oděv středověkých dam

O módě v dnešním smyslu – tedy o střídání módních trendů – lze v dějinách evropské civilizace hovořit až od konce 13. století. Poprvé se každých dvacet třicet let móda výrazně proměňuje – druhy límců, hloubka výstřihů, umístění pasu, rukávy, délka špicí bot, klobouky, typy plášťů – to vše se vyskytuje v mnoha variantách. Mužský oděv podléhal módním výkyvům snad ještě výrazněji než ženský a často si s ním nezadal v barevnosti a zdobnosti. V dnešním článku se ale budeme věnovat pouze dámám, a to ještě jen v období vrcholného středověku. Pány i pozdní gotiku si necháme na jindy.

Oděv 2. pol. 13. stol.
Oděv 2. pol. 13. stol. – volné šaty svázané v pase, podšité pláště, zajímavý vzor pláště vpravo, zavinutí roušky – tzv. barbette, rukavice, volný oděv svázaný v pase

 

Od 13. století se evropská móda postupně alespoň částečně odpoutává od svého antického dědictví volných, netvarovaných a spíše aranžovaných oděvů, u nichž bylo možné vytvořit tvarovanější siluetu pouze stažením páskem. Zhruba od poloviny 13. století se opasky nosí spuštěné na horní okraj pánevní kosti.

Oděv 1. pol. 13. stol., Církev a Synagova z Katedrály ve Štrasburku
Oděv 1. pol. 13. stol., Církev a Synagova z Katedrály ve Štrasburku, volný oděv s páskem, plášť sepnutý sponou, kadeřené vlasy, úzké rukávy

 

Konečně se začínají uplatňovat rafinované střihy, přiléhavé siluety a šití oděvů na míru. Střih zmiňuje dobová literatura od 13. století, od 14. století se nosily i velmi těsné a složitě střižené šaty.

Zvětšuje se rozdíl mezi mužským a ženským oděvem, který nebyl v raném středověku příliš patrný – všichni nosili v zásadě dlouhé netvarované hábity, někdy přepásané v pase. Z východu se do Evropy importují přepychové hedvábné látky nádherných barev a drahé kožešiny. Zkrátka pastva pro oči a vítr v peněžence. Nebo spíš v měšci.

Italský brevíř, kol. 1380 - cotte a surcot, nádherné damašky, oválné výstřihy a typické účesy se stuhami
Italský brevíř, kol. 1380 – cotte a surcot (viz níže), nádherné damašky, oválné výstřihy a typické účesy se stuhami

 

Nezbytnými doplňky oděvu byly samozřejmě zdobné opasky, rukavice a boty, u nichž se od poloviny 14. objevuje ona typická protáhlá špička.

rekonstrukce obuvy 14. st.

 

2. pol. 14. stol., Velislavova bible - šlojíř s volánem
2. pol. 14. stol., Velislavova bible – šlojíř s volánem

Ve společnosti rozdělené na duchovní stav, šlechtu a pracující lid byl oděv důležitým poznávacím znakem toho, do které vrstvy člověk náležel. Spolu s tím, jak měšťané bohatnou díky řemeslům a obchodu, snaží se také vyrovnat rytířům a pánům svými šaty (často pro ně není těžké některé chudnoucí šlechtice i dalece předčít svou garderobou). To se však vyšším společenským vrstvám příliš nezamlouvá, a proto už od 13. století vznikají tzv. oděvní pořádky zakazující měšťanům různé módní výstřelky, šperky a drahé látky, aby rozlišení zůstalo zachováno.

Zpočátku je vydávali panovníci, později i sama města. Přestoupení bylo trestáno různě: nejčastěji pokutou, zabavením přepychového oděvu, veřejnými pracemi, ročním vypovězením z města nebo i šatlavou, kam si ovšem za manželky a dcery chodili sednout jejich manželé a otcové. Tyto podrobné vyhlášky, hojně vydávané hlavně ve 14. století, jsou dnes cenným zdrojem informací o dobové módě, jejích proměnách a používaných názvech oděvů.

Italská móda 14. stol. vyznávala volnější střihy než zbytek Evropy té doby, který vyhledával co nejtěsnější střihy
Italská móda 14. stol. vyznávala volnější střihy než zbytek Evropy té doby

 

Itálie, 14. stol., panny ve světlých volných šatech
Itálie, 14. stol., panny ve světlých volných šatech

 

2. pol. 14. stol. - Velislavova bible, kruseler
2. pol. 14. stol., Velislavova bible – kruseler

Většina starších názvů oděvních součástí navázala na antiku (např. tunica – volný oděv, peplum – závoj). Nicméně s tím, jak stoupá prestiž francouzské módy, prosazují se názvy odvozené z francouzských slov (např. chainse – košile), a to i v Českém království. Nechybí však ani názvy české (např. rubáš – košile) či německé (např. mantel – plášť). Na sklonku 14. století česká móda dokonce některé nové manýry šíří do zbytku Evropy: jedná se především o některé podoby kruseleru (rouška s volánky po obvodu tváře), české kukly a pražské krátké vatované kabátky.

Francouzská móda byla skutečně už od počátku vrcholného středověku (tedy cca. od poloviny 13. století) pojmem, který měl zvuk, a Francií se inspirovaly ostatní evropské dvory.

Materiály

Základním materiálem pro výrobu šatů bylo vlněné sukno. Vlněné sukno bylo zvláště oblíbené v severnějších částech Evropy, neboť vlna částečně odpuzuje vodu a hřeje i po zvlhnutí. Spodní vrstvy oděvu byly většinou plátěné (lněné, konopné) nebo hedvábné. Z hedvábí byly také luxusní tkaniny: atlas (lesklý textil), damašek (s vetkaným ornamentem) a samet.

Italský hedvábný damašek
Italský hedvábný damašek

 

Některé oblasti Evropy vynikají v produkci textilu nad jinými: v módě udává kurz Francie (kdo se chce skutečně oháknout, oblékne se „po francouzsku“), nejlepší vlnu vyvážejí z Anglie, nejlepší sukno z ní tkají ve Flandrech (zejména v Gentu), evropské hedvábí se vyrábí ve Španělsku a v severní Itálii, kde z něj dokonce tkají krásné damašky. Jinak je ale zdrojem těch nejnádhernějších a nejkvalitnějších látek a kožešin především východ – Arábie, Persie, Mongolsko a Čína. Oblíbenou tkaninou byly hedvábné damašky, nejžádanější byla kožešina sobolí, používaly se ale i liščí, kuní, veverčí (tzv. popelka) nebo hranostaj. Kožešiny nalezneme na podšívkách plášťů, jako lemování rukávů a límců i jako celé kožichy.

Sobol, sobolí kožich; ještě cennější než zrzavá sobolí kožešina byla sobolí kožešina v odstínech šedé

 

Damašek - purpur
Damašek z období vrcholného středověku

Damašek - labutě

 

Pro další příklady italských damaškových textilií viz: http://ranaan.altervista.org/html/SCA-Gallery.htm

Spodní prádlo

Jelikož je hlavním zdrojem informací pro současné badatele dobová literatura a výtvarné umění (vedle vzácně dochovaných oděvů), nikoho asi nepřekvapí, že zrovna o tomto aspektu středověkého oblékání víme velmi málo. Základním spodním oděvem byla košile, ve výstřihu sepnutá sponou, ve spodní části často rozšířená klíny. Pro chudinu byla spolu se spodky dokonce oděvem jediným. S tím, jak se ve 14. století a později zvětšovaly výstřihy a průramky, stávají se spodní košile propracovanějšími. Zpravidla jsou ušité z plátna, ale mohou být i hedvábné, často s ozdobnými lemy.

Muži i ženy zřejmě nosili pod oděvem jakési plátěné kalhotovité spodky, často nejspíš jen aranžované, nešité. Kalhoty jako svrchní oděv si oblékali jen muži z vyšších společenských vrstev.

Aranžované polodlouhé spodky
Aranžované polodlouhé spodky

 

Dámy i pánové měli pod suknicemi nohavice či punčochy upevněné podvazky. Šněrovačky k tvarování dekoltu se objevují spíše až ve 14. století, ačkoliv první zprávy o šněrování máme už z 12. století.

Codex Manesse, kol. 1325 – cotte, surcot bez rukávů, esovitě prohnutý postoj, šaty s vlečkami, typická kurtoazní gesta, kožešinou podšívané pláště, různé šlojíře a kadeřené vlasy

 

Bliaut, cotte a surcot

Ještě z antiky pochází dělení oděvu na spodní a svrchní, které dokázala vrcholně středověká móda využít k rafinovaným hrám s vrstvením, prostřihy, vykukujícími lemy a kombinování různých barev.

Cotte (něm. kutte, angl. coat) se začíná kolem poloviny 12. století nosit místo košile zmíněné výše. Nějakou dobu paralelně s přepásaným oděvem zvaným bliaut nebo bliaund, tj.přiléhavým oděvem z jemné látky – asi z hedvábí – s plizovanou sukní, který nosili muži i ženy a který přiléhal těsně k trupu a pak se rozšiřoval do sukně s velkým množstvím záhybů/plizování. U žen byl důležitým doplňkem pásek vázaný dvakrát přes tělo, jehož konce visely volně dolů.

Katadrála v Angers - bliaut
Katadrála v Angers – bliaut

 

Cotte nosí muži i ženy. Zpočátku je volný, ženy ho někdy svazují v pase pásky. Postupně se ale spodní část dámského cotte víc a víc rozšiřuje vkládanými klíny a živůtek se naopak zužuje, aby přiléhal na tělo a zdůrazňoval linie těla. Rukávy mohly být těsné i rozšířené, často bohatě zdobené.

Dáma v cotte a volném surcotu si vybírá doplňky, Codex Manesse
Dáma v cotte a volném surcotu si vybírá doplňky, Codex Manesse

 

Surcot (fr. souquenie, něm. sorket, čes. suckenie, suckni) je bohatě řasený svrchní oděv nošený přes cotte muži i ženami. Zpočátku má široké tříčtvrteční rukávy, od konce 13. však rukávy u většiny surcotů mizí.

14. stol. - rukopis Město žen (Cité des Dames): cotte a hluboce prostřižený surcot s vlečkou, různé řešení výstřihu - převažuje oválný, výrazné barvy, na hlavách dvojroký henin se závojem, zvýšený pas šatů, náprsenka/závij přes výstřih u modré dámy
14. stol. – rukopis Město žen (Cité des Dames): cotte a hluboce prostřižený surcot s vlečkou, různé řešení výstřihu – převažuje oválný, výrazné barvy, na hlavách dvojroký henin se závojem, zvýšený pas šatů, náprsenka/závoj přes výstřih u modré dámy

 

Postupně se ženský oděv stává stále vypasovanějším, s těsnými živůtky, šněrováním, hlubokými výstřihy (někdy překrývanými průsvitným závojem) a dlouhými vlečkami. Cotte je stále upnutější a průramky bezrukávového surcotu se zvětšují, takže se jim začne říkat „čertova okénka“, neboť odhalují příliš mnoho z ženské krásy.

Užitečné odkazy, kde najdete další informace o středověkém oděvu a jeho střihy:

http://www.krea.wz.cz/gotika.htm

http://www.kostym.cz/

http://www.arxbona.cz/clanky/c2z.php

Svatba Marie Brabantské - 2. pol. 14. stol. - surcot s "čertovými okénky"
Svatba Marie Brabantské – 2. pol. 14. stol. – surcot s „čertovými okénky“

Rukávy a výstřihy

Rukávy byly pro středověká textilní řemesla prostorem k velké kreativitě. Mohly být podšity kožešinou, lemovány, pošity knoflíky, perlami nebo drahými kameny. Často byly hned dvojí – spodní úzké a vrchní široké. K oblíbeným patřily trychtýřovité rukávy. Přivazované rukávy jsou sice mnohem častější v renesanci, ale objevují se už během gotiky – dámy je vedle závojů dávají v rámci projevů kurtoazní lásky svým rytířům jako zástavu.

2. pol. 12. stol. - trychtýřovité rukávy horního oděvu, úzké, jinobarevné spodního (oděv zvaný bliaut)
2. pol. 12. stol. – trychtýřovité rukávy horního oděvu, úzké, jinobarevné spodního (oděv zvaný bliaut)

 

Od konce 12. století se setkáváme s pachy – falešnými rukávy přišitými v rameni nebo v lokti, volně visícími dolů. Byly úzké i široké, decentní i dlouhé až na zem. Jejich český název je skutečně odvozen od toho, že se za člověkem táhly jako pach.

Pachy
Pachy, účesy typické pro 14. st. – copy stočené před uši do válečků

 

Límce, běžné od druhé poloviny 12. století, přicházejí do zbytku Evropy nejspíše z Byzance. Oblíbené byly límce kožešinové.

Plášť

Plášťů se nosilo mnoho variant. Sepnuty bývaly sponou, dlouhou řadou knoflíků, velkým knoflíkem se šňůrkou protahovanou na druhé straně pláště nebo dvěma sponami spojenými stuhou. Ženy pláště velmi rafinovaně využívaly ke kurtoazním gestům tak, aby plášť tvořil měkké záhyby a odhaloval svou podšívku. Šily se z vlněného sukna nebo ze sametu (hedvábného), podšité nízkou kožešinou (kuna, hranostaj, sobol).

Sochy zakladatelů v Naumburgu - pol. 13. stol., kurtoazní gesto Reglindis - přidržování si šňůrky pláště, zavinutí plachetky pod korunou
Sochy zakladatelů v Naumburgu – pol. 13. stol., kurtoazní gesto Reglindis – přidržování si šňůrky pláště, zavinutí plachetky pod korunou (barbette)

 

Sochy zakladatelů v Naumburgu - pol. 13.stol. - Uta si přidržuje elegantně plášť s jinobarevnou pdšívkou
Sochy zakladatelů v Naumburgu – pol. 13.stol. – Uta si přidržuje elegantně plášť s jinobarevnou pdšívkou

 

Plášť, cotte a surcot byly z různých materiálů a často využívaly rozdílné vzory a barvy, což umožňovalo rafinovanou hru s vrstvením pomocí různého přidržování horních vrstev a odhalování vrstev spodních a podšívek (většinou jinobarevných nebo kožešinových).

Barvy

Středověk miloval pestré a výrazné barvy, které rád skládal do kontrastních kombinací (žlutá-zelená, modrá-červená, červená-bílá, červená-žlutá), o oděvu toto platí obzvláště. Mám dojem, že v současných zobrazováních středověku nebo středověkem inspirovaných prostředí (historické filmy, fantasy) je tato rovina středověkého vkusu nejvíce opomíjená, snad protože se nám mohou středověké barevné kombinace zdát jaksi nedůstojné. (Svou roli mohou hrát i technické vlastnosti digitálních kamer, jak se můžete dozvědět z rozhovoru na téma historických kostýmů ve filmu zde.)

Středověká hostina, iluminace

 

Ani dnešní návrháři, když se inspirují gotikou, většinou nezohledňují gotickou barevnost a soustředí se především na gotickou siluetu.

Zejména ve 14. století (ale i později) byl velmi oblíbený oděv „mi-parti“, tedy poskládaný z výrazných barev podle vertikální osy. Jeho variantou je i střídání ploch do vzoru šachovnice.

1. pol. 14. stol. - oděv mi-parti a středověký barevný vkus
1. pol. 14. stol. – oděv mi-parti a středověký barevný vkus

 

K nejoblíbenějším barvám patřila červená, ať už purpur (symbol vznešenosti) nebo jasně rudá (symbol života a lásky). Červená se často kombinovala s bílou (barva čistoty a radosti), kterou podobně jako jiné světlé barvy (světle růžová) obvykle nosily mimo jiné neprovdané dívky. Častá byla rovněž zelená a modrá. Žlutá, získávaná z drahého šafránu, byla pro nákladnost své výroby (i dnes říkáme, že je něčeho „jako šafránu“) barvou těch nejbohatších. Zároveň se ale začala více a více spojovat s pýchou a rozmařilostí, tedy s neřestmi, a proto je zaváděna jako barva deklasovaných – nevěstek a židů.

2. pol. 14. stol., Dekameron - kombinace růžové a zelené a výrazné klobouky, vpravo má dáma plášťy typu garnach nebo peliçon
2. pol. 14. stol., Dekameron – kombinace růžové a zelené a výrazné klobouky, vpravo má dáma plášťy typu garnach nebo peliçon

 

Mistr Třeboňského oltáře: sv. Kateřina, sv. Magdaléna a sv. Markéta, kol. 1380 - výrazné barvy, podšité pláště spojené ozdobnými sponami, gotický postoj s vystrčenou pánví, kurtoazní gesta (zejm. Markéta má stejné jako Reglindis), typické účesy ze stočených copů
Mistr Třeboňského oltáře: sv. Kateřina, sv. Magdaléna a sv. Markéta, kol. 1380 – výrazné barvy, podšité pláště spojené ozdobnými sponami, gotický postoj s vystrčenou pánví, kurtoazní gesta (zejm. Markéta má stejné jako Reglindis), typické účesy ze stočených copů

Pokrývka hlavy a účes

Pro vdané ženy byla základní pokrývkou hlavy rouška (čes. také roucha, šlojíř), která ovíjí hlavu, uši a část tváří i krk. Vyskytuje se v mnoha variantách: od velmi pečlivého zavinutí odhalujícího jen tvář až po v podstatě jen úzké pruhy látky přidržující účes, od jednoduchých až po složitě řasené a aranžované, leckdy protkávané zlatem. Rouška je často doplňována obroučkou nebo korunkou.

Kruseler (šlojíř s volánky)
Kruseler (šlojíř s volánky)

 

Kruseler z profilu
Kruseler z profilu

 

Účesu věnovaly svobodné dívky i vdané ženy velkou pozornost. Většinou nosily vlasy rozpuštěné a nakadeřené tzv. roubíkem (rozpáleným želem), vdané ženy pod rouškou, neprovdané dívky chodily prostovlasé. Oblíbené byly u panen i mládenců věnce z živých či umělých květin a obroučky (čes. loubky). Součástí ženského účesu, zejm. drdolů, byly nezřídka také ozdobné síťky.

Další oblíbenou úpravou vlasů byly copy – volně visící (to zejména ve 12. století) nebo různě stočené – ve 13. století často do tzv. beraních rohů (zatočené na stranách hlavy do husté spirály), ve 14. století většinou přes uši dopředu na temeno, jak je vidíme výše u sv. Markéty na Třeboňském oltáři (světice zcela vpravo). Do účesů si dívky vplétaly šňůry perel či stuhy a často je doplňovaly příčesky.

Příklady ženských účesů:

Anglie, 13. st., prostá žena
Anglie, 13. st., prostá žena

 

účes středověk Francie, 14. st., stočené copy neprovdané dívky
Francie, 14. st., stočené copy neprovdané dívky

 

Kadeřené vlasy
Kadeřené vlasy

 

účes středověk Kadeřené vlasy (socha sv. Markéty Antiochijské, Toulouse 1475)
Kadeřené vlasy (socha sv. Markéty Antiochijské, Toulouse 1475)

 

účes středověk - relikviářová busta, 1465 - 70
Copy stočené kolem uší – relikviářová busta, 1465 – 70

 

Miniatura z konce 14. stol. - různé typy účesů a zavinutí hlavy
Miniatura z konce 14. stol. – různé typy účesů a zavinutí hlavy, sv. Josef má žlutý židovský klobouk

 

Klobouky a čepce všeho druhu byly vedle roušek také populární. Koncem 14. století se objevuje henin – protáhlý (až 60 cm) špičatý klobouk se závojem, ve kterém dnes vyobrazujeme většinou bílou paní. Zprvu ho nosily hlavně nevěstky, brzy se ale rozšířil i do „slušné“ společnosti.

 

Konec 14. stol. – dvourohý henin, široké rukávy, vysoko posazený pas

 

Miniatury ze 14. století (převážně 2. pol.): typiský postoj, vpravo nahoře velmi oblíbená hermelínová podšívka, dole pásek malířky Timarete, vpravo typický cotte a surcotte v kombinacei bílé, modré a červené a obroučka ve vlasech donátorky
Miniatury ze 14. století (převážně 2. pol.): typiský postoj, vpravo nahoře velmi oblíbená hermelínová podšívka, dole pásek malířky Timarete, vpravo typický cotte a surcotte v kombinacei bílé, modré a červené a obroučka ve vlasech donátorky

 

Článek čerpá z knihy KYBALOVÁ, Ludmila. Dějiny odívání. Středověk. Praha: Lidové noviny, 2001. ISBN 80710614684.

http://www.krea.wz.cz/gotika.htm

http://www.kostym.cz/

http://www.arxbona.cz/clanky/c2z.php

Zdroje ilustrací:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Leistungsschau_des_K%C3%BCrschnerhandwerks_1982_(20).jpg

Elke Wetzig https://commons.wikimedia.org/wiki/File:K%C3%B6ln_Museum_Schn%C3%BCtgen_2012_Reliquienb%C3%BCste_Kruseler.jpg?uselang=cs

Roger a Renate Rössing https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Fotothek_df_roe-neg_0006470_027_Stifterfiguren_Hermann_und_Reglindis_im_Naumburg.jpg?uselang=cs

Josep Renalias https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Est%C3%A0tues_fundadors_de_Naumburg.JPG?uselang=cs

Rama http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Statues_%27L%27%C3%89glise%27_et_%27La_Synagogue%27_de_la_Cath%C3%A9drale_de_Strasbourg,_original_gothique_conserv%C3%A9_au_Mus%C3%A9e_de_l%27Oeuvre_Notre-Dame.JPG

5 thoughts on “Oděv středověkých dam”

  1. Naprosto příšerná směska dob, stylů, regionů vycházející z dnes už dávno překonané publikace…

    1. Doufám, že jsem vás nepohoršila příliš. Souhrnné články se nepíšou snadno a ne každému jejich povrchnost (a jistá nesourodost, kterou s sebou nese) sedne. Možná sem můžete hodit doporučení na nějakou přijatelnější literaturu, třeba to někdo ocení.

  2. neúcta a arogancia k práci iným je bohužiaľ dnes bežná, ďakujem pani Riedlová že ste si dala námahu a uverejnila článok potešilo ma a držim palce k ďalšej práci
    Kamil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *