Ukázky z knihy

2V následující ukázce jsme svědky prvního setkání mladičké Nathalie Airellové a hraběte de Gresset v roce 1880 v jižní Francii, odkud oba pocházejí.

 N

Středa 15. září 1880, sídlo rodiny de Gresset poblíž Vinassanu

Nathalie se zastavila před otevřenými dveřmi do knihovny. Hraběnka Marguerite de Gresset i její mladý společník, oděný v bezvadně ušitém šedém obleku, seděli zády k ní tak, že ji nemohli vidět, a popíjeli odpolední kávu z bělostných šálků tenkých jako papír. Dívka pohlédla na velký zeměpisný atlas ve své náruči a zaváhala, zda je má vyrušit, aby mohla knihu vložit do knihovny.

Dopoledne jsem zahlédl Gastonovu novou guvernantku,“ poznamenal v tu chvíli mladý muž příjemně hlubokým hlasem.

„Měl by ses stydět, Adriene. Nemohu uvěřit, že se vyskytuješ doma tak zřídka, žes ji poprvé spatřil až dnes! To je otřesné, vždyť zde bydlí už nejméně dva týdny.“ Paní de Gresset zavrtěla káravě hlavou. „Slečnu Airellovou mi doporučil její učitel z Narbonne jako svou nejlepší studentku a i pan Nodier, ředitel lycea v Montpellieru, kde skládala maturitní zkoušku, na ni pěl samou chválu. Je to mimořádně inteligentní a vzdělaná dívka.“

Není příliš mladá, mamá?“ Adrien se v křesle pohodlně opřel.

Šestnáct let. Přiznávám, že jsem si představovala někoho staršího, ale pan Nodier mě přesvědčil. Trochu mě ale zneklidňuje její původ.“

Původ?“

Zdá se mi, že zdědila povahu svého otce, starého Airella. Občas v jejích očích vidím stejný umanutý vzdor.“ Nathalie ani nedýchala, zavřela oči a udělala tichý krok vzad do stínu chodby.

Kdo je její otec?“ otázal se Adrien de Gresset se zájmem. „Vy ho znáte, mamá?“

Marguerite de Gresset si povzdechla, jako by ji velmi unavovalo hovořit o rodině Airellových. Zároveň tím chtěla dát najevo, že jí roznášení klepů nečiní žádné potěšení. Opak byl pravdou. „Má truhlárnu kousek za Armissanem. Je to takový ten neotesaný vesnický typ člověka. Zamlklý a nevyzpytatelný. U podobných lidí nikdy nevíš, co se jim honí hlavou. Stále jen zachmuřeně mlčí, a pak ti zničehonic hodí cihlu do okna, zapálí seník nebo zastřelí psa.“ Adrien de Gresset se zasmál a vstal, aby si mohl u otevřeného okna zapálil cigaretu.

Nathalie otevřela oči, nevesele se pousmála a vešla. „Omlouvám se, že vyrušuji, madame. Jen uklidím atlas.“ Paní de Gresset k ní obrátila svou pohlednou stárnoucí tvář věnčenou hustými šedými vlasy spletenými do rafinovaného účesu a v jejích šedých očích Nathalie četla, že by šlechtična velmi ráda věděla, kolik dívka slyšela z předchozí konverzace. Nathaliin výraz však zůstal neproniknutelný. Vylezla na malé schůdky u knihovny a zasunula knihu do police na její přesně určené místo. Svazky v knihovně Gressetových byly uspořádány tak pečlivě a systematicky, že Nathalie hned první den zapochybovala o tom, že je kdy někdo čte. Vrstvička prachu na policích ji v tom jen utvrdila.

Jestli už tedy vyučování skončilo, slečno Airellová, půjdu za Gastonem, abych se s ním také potěšila. Dohlédnu na něj i večer. Až do zítřka máte tudíž volno.“

„Děkuji, madame,“ sklonila Nathalie hlavu a paní de Gresset důstojně odkráčela. Po celou dobu se Nathalie na mladého pana de Gresset ani nepodívala, a přece na sobě cítila jeho pohled. Opatrně slézala ze schůdků, když vtom ji Adrien uchopil za levou ruku. Poplašeně k němu zvedla oči. Adrien je krásný muž, o pět let starší než Nathalie, tmavovlasý se světlešedýma očima svítícíma z opálené tváře jako dva chladné plaménky. Trochu se podobá své matce, která musela být ještě před pár lety nejkrásnější ženou v kraji.

Děkuji, pane, nepotřebuji pomoc,“ vytrhla se mu Nathalie a seskočila ze schůdků.

(Pařížské rekviem)

Eiriksonnenes_saga_-_vignett_6_-_G._Munthe

 N

Během dalších sedmi let se mezi Adrienem a Nathalie odehraje tolik, že i podivná nabídka tajemného muže, který si říká Kapitán, dává smysl…

Pátek 16. září 1887, Paříž

Nathalie Airellová, jaká radost, že jste si na mě udělala čas!“ pravil ne zcela bez škodolibosti návštěvník, který se ve dveřích bytu sester Airellových objevil přesně v půl sedmé. Odložil na stůl svou černou buřinku, o židli opřel mahagonovou hůlku a prohrábl si řídnoucí šedé vlasy, které mu jako štětiny trčely kolem celé hlavy.

Posaďte se prosím, Kapitáne. Kávu, čaj?“

„Čaj, prosím.“ Kapitán přijal nabízenou židli proti oknu. „Merci. Slyšel jsem, že jste si k sobě přivedla svou malou sestru.“

Poslal vás Jules?“ změřila si Nathalie svého hosta stroze, aniž si sedla. 

Ne, Jules o ničem neví. Věc, kvůli které jsem za vámi přišel, vyžaduje jistou úroveň plánování, a jak asi víte, váš bratr není úplně typ na promyšlené akce. Horká krev.“

Nathalie mlčky nalila čaj do nových šálků a zažehla petrolejovou lampu, stojící na příborníku.

Zato vy si umíte jak známo zachovat chladnou hlavu. Alespoň většinou,“ pokračoval Kapitán.

Nehodlám se podílet na žádné vaší akci.“

Ještě nevíte, o co jde…“

Nepotřebuji to vědět,“ odsekla příkře Nathalie. „Znám vás i vaši organizaci a to mi stačí. Nechci už s vámi mít nic společného. Zvolila jsem si počestný život.“

Kapitán pečlivě vhodil dvě lžičky cukru do svého šálku a poškrábal se na nose. Dlouze míchal čaj lžičkou a hleděl na plavovlasou dívku naproti sobě.

Zabijeme Adriena de Gresset,“ pronesl konečně do ticha.

V Nathaliině tváři se nepohnul ani sval.

Nezajímá vás to, mademoiselle Airellová? Domníval jsem se, že by mohlo.“

Mlčení.

Skoupá na slovo jako vždycky, že?“ rozesmál se nuceně Kapitán a hlasitě usrkl ze svého čaje. „Tak tedy budu mluvit já. Věc se má tak, že nás pan de Gresset jistým nepěkným způsobem podvedl a není jiná možnost, jak navrátit rovnováhu našemu světu, než ho odstranit. O tom bylo rozhodnuto už ve chvíli, kdy se dopustil své osudné chyby. Ale pak jsem si vzpomněl na vás, slečno.“

Sledovala ho nehybným pohledem a ani v nejmenším neměla v úmyslu ho v jeho monologu povzbuzovat.

Možná to nevíte, ale v našich kruzích jste legendou,“ pravil Kapitán sladce. „Každé prostředí má své hrdiny a své velké příběhy. Vy jste takovou hrdinkou.“

Nezaslouženě,“ zavrtěla Nathalie hlavou.

Možná. Nezapomínejte ale, že vždy záleží na výkladu. U nás se váš příběh vypráví jako historie chudé dívky, která dokázala téměř nemožné – uniknout trestnímu stíhání pro pokus o vraždu vysoce postaveného muže jen díky svému půvabu. Pozoruhodné.“

Tak to nebylo.“

Co na tom sejde,“ mávl Kapitán otráveně rukou.

(Pařížské rekviem)

Eiriksonnenes_saga_-_vignett_6_-_G._Munthe

 

(Ukázky jsou oproti knize mírně upraveny pro účely publikace na webu.)

Historické romány

„Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich