Postavy Královských intrik

John William Waterhouse, Destiny, 1900
John William Waterhouse, Destiny, 1900

Markéta z Březové neboli Živa

Dcera zemana Jetřicha z Březové, která vyrůstá na otcově tvrzi/statku a později je vychovávána svou tetou Radslavou. Ta ji zasvětí do léčitelství a tolik důležitého řemesla porodní báby. Živu vidíme jen očima vypravěčů a občas se nám z dohledu zcela ztratí. Jak se ale před námi odvíjí její příběh, poznáváme, jaká dívka to je: temperamentní, odvážná a někdy možná až příliš impulzivní, ale zároveň vřelá a starostlivá. A především inteligentní. Markéta je také bezesporu krásná a své krásy nejednou využije jako výhody.

Postupně dospívá, zvážní a stává se dámou, kterou by v ní jistě nikdo nehledal ve chvíli, kdy nám ji poprvé líčí její nevlastní bratr Adam: „Zato malá okatá Živa byla skvělá kamarádka, věčně rozjařená a šibalská, pružná a mrštná, pořád někde lezla, a co bylo nejdůležitější – vůbec se nechovala jako slečna, ale jako normální dítě. Kromě toho byla velice hezká. Tmavě hnědé vlasy jí zářily teplým leskem, pleť měla zlatavě osmahlou a oříškové oči orámované dlouhými řasami, vše se spojovalo v odstínech hnědé, tak příjemné na pohled, a o to víc z její pravidelné oválné tváře svítily bílé zuby a velké oči.“ (Královské intriky)

Adam

Vzdělaný, hloubavý vypravěč, který nás provází velkou částí knihy, je nalezenec vychovaný moudrou Radslavou a od své nevlastní sestry Živy se velmi liší. Je spíš tichý, trpělivý a někdy až příliš nerozhodný. Za všech okolností se snaží vždy dělat to, co považuje za rozumné a správné, což někdy znamená prokázat velkou vytrvalost a statečnost. Současně jsme ale svědky i chvil, kdy vyplavou na povrch city, které si Adam jinak odmítá připouštět a které ho tím pádem nepříjemně překvapují, ať už jde o divoký vztek, žal nebo touhu.

Jeho osobnost poznáváme poměrně zevrubně, ale dlouho nám zůstává skryto, jak přesně Adam vypadá. Naštěstí se setká s jiným vypravěčem, který nám tento detail ochotně poví: „Je mladší než já, asi pětadvacetiletý, s hezkými, pravidelně utvářenými rysy a ebenovými vlasy, hubený a velice bledý. Jeho vážné světlemodré oči jsou plné smutku.“ (Královské intriky)

Severin

Trojici mladých hrdinů uzavírá Severin, pohledný schopný mladík aspirující na to stát se válečníkem. Není snadné odolat jeho šarmu a vtipu, není ovšem také snadné přimět ho brát život vážně. Živa i Adam si ho i přes jeho lehkomyslnost rychle oblíbí.

N. C. Weyth, Ilustrace, 1922
N. C. Weyth, Ilustrace, 1922

 

Adam ho na začátku knihy popisuje takto: „Tehdy jsem poprvé pohlédl do modrých smavých očí Severina, kterého jsem si záhy zamiloval. (…) Ve všem byl horlivý, upřímný a smělý. Později jsem jednou slyšel, jak ho děvečky z kuchyně nazývají „hřebeček“, a ačkoliv se v těchto věcech vyznám jen velmi málo, myslím, že šlo o velice trefnou přezdívku. Severin byl o něco starší než já, vysoký, pohledný a z jeho světlých očí vyzařovala chlapeckost, živost a okouzlující šibalství. Často se smál dětsky nevinným smíchem a jeho galantnost byla prostá jakékoliv vypočítavosti.“ (Královské intriky)

Radslava

Moudrá žena, která má blízko k přírodě a jejím tajemným silám, je pro Živu i Adama druhou matkou a její vliv na jejich život je velký: je jim vzorem svou laskavostí a přímostí a vychová je tak, že si jsou navzájem oporou v dalších letech, Živu navíc naučí mnohému ze svých znalostí: „Samotářská Radslava žila v klidu a osaměle, ovládala babské řemeslo a uměla léčit i zaříkávat, pročež vešla ve známost v celém širém okolí a lidé ji často vyhledávali, když je soužila nějaká bolest.“ (Královské intriky)

Ctibor z Kožlí

Jedna z postav, jež mají základy ve skutečných historických osobnostech. Ctibora z Kožlí poznáváme nejen jako postavu, ale také v roli vypravěče. Život pána, který velmi neblaze zasáhne do osudů všech kolem sebe, je rozháraný, plný násilí, pití a neřesti, což velmi těžce nese jeho jemná, noblesní manželka Anna z Kožlí. Co všechno za jejich hlubokou manželskou krizí stojí, ale odkrýváme teprve postupně. Ctibor i Anna se zapojují i do vysoké politiky a ovlivní budoucnost Českého království. Kromě toho také zásadním způsobem nasměrují příběh Živy a Adama, a to v dobrém i ve zlém.

Edmund Blair Leighton, The Keys
Edmund Blair Leighton, The Keys

 

„Pan Ctibor byl vysoký, štíhlý muž s tmavými vlasy a vousy, výrazným nosem v hranatém obličeji a vyzývavýma temnýma očima. Vyzařovala z něj smělost a sebevědomí. Ustrojený byl parádně v dlouhém tmavém plášti a sametovém zeleném kabátci s kožešinovým límcem. Jeho manželka vypadala jako královna. Alespoň tak jsem si tehdy královny představoval. Vysoká, elegantní, s vážnou bledou tváří a úzkými růžovými rty. Vlasy jí sahaly až k pasu, ryšavé, lehce nakadeřené a cudně pokryté jemným bílým závojem. Také ona se oblékla do zeleného sametu, který nesmírně slušel. (…) Možná se vám bude zdát, že do této vzpomínky na první setkání s panem Ctiborem a paní Annou vkládám poznatky, jež jsem nabyl později, ale myslím, že tomu tak není a že tehdy jeho tvář prozrazovala několik nepříjemných skutečností. Ten muž neměl rád svou ženu, dokonce bych řekl, že tuto okouzlující ženu nenáviděl, a těšilo ho dělat naschvály. Další věc, která mne znepokojila, byl pohled, který upíral na Živu. Viděl jsem, že se mu má sestra velmi líbí, a nejen to – cítil jsem, jak ho přitahuje. Oči, jimiž ji sledoval, byly očima dravce.“ (Královské intriky)

N._C._Wyeth, ilustrace
N.C.Wyeth, ilustrace, 1922

Jakub z Borovska

Jakub je dalším vypravěčem, který nás knihou provází, a podle ankety mezi čtenáři je dokonce druhým nejoblíbenějším, hned za Janem Lucemburským. Setkáváme se s ním poprvé, když je mu pětatřicet, je velmi zcestovalý a leccos zažil a má už vybudovánu poměrně zvláštní kariéru, která ho zavádí na mnohé panovnické dvory a dává mu možnost ovlivnit soudobou politiku.

Současně se skeptický Jakub cítí z mnoha důvodů být spíše na okraji vznešené společnosti. Jakub je velmi inteligentní a pohotový muž, který nepostrádá nadhled a sebeironii, zároveň je mimořádně zodpovědný a loajální k těm, kdo si dle jeho názoru loajalitu zasluhují. Jakubovým věrným společníkem a pravou rukou je mlčenlivý Vítek, na kterého se může spolehnout i v těch nejtěžších chvílích.

Louis Daguerre, Ruiny Holyroodu
Louis Daguerre, Ruiny Holyroodu

Mniši z kláštera na Zbraslavi

Nemalou roli jak v příběhu hlavních hrdinů, tak v politice kolem uprázdněného českého trůnu sehrají cisterciáci, a to hlavně ti ze zbraslavského kláštera, založeného Václavem II. Setkáváme se s moudrým opatem Konrádem z Erfurtu a s přátelským kronikářem (budoucím opatem) Petrem Žitavským i s dalšími bratry, jejichž společenství hluboce zapůsobí na mladého Adama a utvrdí ho v jeho rozhodnutí pro život v řeholi.

Adam v knize opata Konráda označuje za „nejmoudřejšího muže, kterého kdy poznal“ a popisuje ho takto: „Otec Konrád byl muž asi šedesátiletý, ani příliš vysoký, ani malý, ale už se trochu věkem hrbil. Vlasy kolem tonzury měl bílé a jemné jak chmýří bodláků na podzim a opatskou mitru nosil zřídka. Jeho inteligentní oči živě hrály, tehdy za svitu skomírajícího plaménku to nebylo patrné, ale dnes vím, že měly listově zelenou barvu, jaká se jen tak nevidí.“ (Královské intriky)

Jan Lucemburský, Zbraslavská kronika
Jan Lucemburský, Zbraslavská kronika

Jan Lucemburský

Dle hlasování čtenářů je patnáctiletý Jan Lucemburský nejoblíbenějším vypravěčem knihy. Jeho úloha skutečně není lehká – přijíždí do rozvráceného Českého království z mnohem vyspělejších končin Evropy, plný rytířských ideálů a zmatených citů ke své sebevědomé manželce Elišce Přemyslovně. Je zároveň bezradný z nové role i vzpurný, když se mu jeho rádci snaží rozmlouvat vznešené nápady a strhávají ho do přízemního bahna praktické politiky. Poznáváme jeho odvahu, přemýšlivost a především touhu dostát rytířským vzorům, zároveň nám ale nezůstává ukryt jeho stesk po rodičích ani nejistoty patřící k jeho věku.

Náhrobek Petra z Aspeltu se třemi králi, které korunoval (Jan Lucemburský, Jindřich VII. Lucemburský, Ludvík IV. Bavor)
Náhrobek Petra z Aspeltu se třemi králi, které korunoval (Jan Lucemburský, Jindřich VII. Lucemburský, Ludvík IV. Bavor)

Petr z Aspeltu

Janovým rádcem, učitelem a průvodcem je mimořádně schopný arcibiskup mohučský, který je velice dobře obeznámen s českým prostředím i s jeho celoevropským kontextem. Tento přísný a uvážlivý muž má také zásadní vliv na úkoly a postavení Jakuba.

Momo

Vypravěč, který nás provází závěrečnou částí knihy, je sluha vznešené, ale poněkud bigotní paní Ofky z Pnětluk. Jeho velmi malý vzrůst a služba u přepjaté šlechtičny nejsou jedinými prokletími, která na něj osud uvalí. Hodného, neprůbojného Moma spojí s Živou nelehké okolnosti i vzájemné přátelství.

Diego Velázquez, Liliput Francisco Lezcano
Diego Velázquez, Liliput Francisco Lezcano

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *