Na jaké hudební nástroje naši předci hráli? Řada nástrojů změnila od středověku svou formu a mnohé ustoupily do pozadí a dnes už je slyšíme jen výjimečně. Mandora, psalterium, niněra – názvy některých z nich nám mohou znít jako tajemná zaklínadla.

Kromě všemožných bubínků a jiných ozvučných nástrojů hráli středověcí hudebníci hlavně na flétny (příčné i zobcové), rohy, loutny, kvinterny, dudy, trombóny, niněry nebo harfy.

Hudební nástroje středověké Evropy se vyvíjely s velkým přispěním vlivu vyspělejší arabské a perské kultury (ostatně i původ názvu „loutna“ – jednoho z netypičtějších trubadúrských nástrojů – je pravděpodobně arabský a znamená „dřevo“).

Flétny všeho druhu

Ve středověku se hrálo na flétny rozmanitých tvarů, které byly až na výjimky dřevěné.

Niněry

Prastarý strunný nástroj, s nímž se setkáváme už od 10. století, funguje tak, že díky točení klikou se tře dřevěný kotouč o struny podobně jako smyčec u houslí a ty se rozeznívají. Zároveň druhou rukou hráč zkracuje podle potřeby struny, aby dosáhl různých tónů – to může dělat pomocí klapek nebo prsty na hmatníku, jak to známe u loutny nebo kytary.

Niněra byla překvapivě oblíbená a nalezneme ji na celé řadě vyobrazení, včetně Zahrady pozemských rozkoší (Peklo) nizozemského malíře Hieronyma Bosche:

Nejstarší niněry vyžadovaly koopereci dvou hráčů – jeden točil klikou, druhý ovládal klapky.

Dudy

„Byzantská lyra“ a fidel – předchůdce houslí

Více o historii houslí si můžete přečíst třeba zde.

Loutny, mandory, kvinterny

Přiznám se, že ne vždy poznám jednu od druhé. Loutny a kvinterny byly ideálními trubadúrskými nástroji, neboť hudebník mohl zároveň hrát i zpívat. Mladší mandora (někdy též mandola) je pravděpodobně předchůdkyní maličké mandolíny a je o něco menší než loutna.

Možná si vzpomenete, že na loutnu hrála při mnoha příležitostech Markéta z Královských intrik nebo na temný osud loutny Romana Orsiniho.

Krásné ornamentální „rozety“ v otvoru ozvučné desky se vyráběly z tenké překližky či z vrstveného papíru prořezáváním.

Cimbál a psalterium

Varhany

Středověké varhany byly většinou přenosné, teprve postupně se objevují i nepřenosné („positiv“).

Vzácné malované pozdně středověké varhany – positiv ze Sionu ve Švýcarsku:

Zde si můžete otestovat své znalosti středověkých nástrojů na jedné německé knižní iluminaci.

A na závěr jeden snímek dnešních hudebníků snažících se o návrat ke středověké hudbě: buben (zde asi původně africké djembe), vozembouch, dudy, tamburína a strunné nástroje v pozadí (loutna? kytara?).

Všechny iluminace a fresky jsou public domain stejně jako všechny fotografie bez uvedení autora, ostatní fotografie jsou licencovány jako creative commons + share alike.

(zdrojem je Wikimedia Commons, http://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page).