Středověké hudební nástroje

Iluminace z Cantigas de Santa Maria, 1221–1284 - hráč na loutnu a na předchůdce viola da gamba
Iluminace z Cantigas de Santa Maria, 1221–1284 – hráč na loutnu a na arabský rabel

Na jaké hudební nástroje naši předci hráli? Řada nástrojů změnila od středověku svou formu, mnohé zase ustoupily do pozadí a dnes už je slyšíme jen výjimečně. Mandora, psalterium, niněra – názvy některých z nich nám mohou znít jako tajemná zaklínadla.

iluminace
Iluminace hudebníků z Tropáře Svatého Martiala, 11. st.

Kromě všemožných bubínků a jiných ozvučných nástrojů hráli středověcí hudebníci hlavně na flétny (příčné i zobcové, jednoduché i zdvojené), dále na rohy, loutny, kvinterny, dudy, trombóny, niněry nebo harfy.

Hudební nástroje středověké Evropy se vyvíjely s velkým přispěním vlivu vyspělé arabské a perské kultury (ostatně i původ názvu “loutna” – jednoho z netypičtějších trubadúrských nástrojů – je pravděpodobně arabský a znamená “dřevo”).

Flétny všeho druhu

Ve středověku se hrálo na flétny rozmanitých tvarů, které byly až na výjimky dřevěné.

Dvojité flétny
Iluminace z Cantigas de Santa Maria – dvojité flétny
Freska Simone Martiniho - flétnista a hráč na kvinternu, 1322
Freska Simone Martiniho – flétnista a hráč na kvinternu, 1322

Niněry

Niněra, prastarý strunný nástroj, s nímž se setkáváme už od 10. století, funguje tak, že díky točení klikou se tře dřevěný kotouč o struny, podobně jako smyčec u houslí, a ty se rozeznívají. Zároveň druhou rukou hráč zkracuje podle potřeby struny, aby dosáhl různých tónů – to může dělat pomocí klapek nebo prsty na hmatníku, jak to známe u loutny nebo kytary.

Hráči na niněry
Hráči na niněry

nejlepší audioknihy

Niněra byla překvapivě oblíbená a nalezneme ji na celé řadě vyobrazení, včetně Zahrady pozemských rozkoší (Peklo) nizozemského malíře Hieronyma Bosche:

Hieronymus Bosch: niněra a další nástroje v "Pekle", 1500
Hieronymus Bosch: niněra a další nástroje v “Pekle”, kol. 1500

Nejstarší niněry vyžadovaly kooperaci dvou hráčů – jeden točil klikou, druhý ovládal klapky.

Hráči na niněru, Santiago de Compostela
Hráči na niněru, Santiago de Compostela

 

Dudy

Socha dudáka v cisterciáckém klášteře Santes Creus ve Španělsku
Socha dudáka v cisterciáckém klášteře Santes Creus ve Španělsku

“Byzantská lyra”, rebec a fidula – předchůdce houslí

Byzantská lyra byla zřejmě prvním smyčcovým nástrojem (zmiňuje se o ní Peršan Ibn Khurradadhbih v 9. století a níže ji vidíme na byzantské slonovinové skříňce kol. r. 1000).

Byzantská lyra
Tzv. byzantská lyra, kol. r. 1000
Zachovalá "byzantská lyra", konec 12. st. - foto Stevepeterson
Zachovalá “byzantská lyra”, konec 12. st. – foto Stevepeterson

detektivky ke stažení zdarma

Od 13. století se v Evropě rovněž rozšířil arabský smyčcový nástroj rebec, který se tvarově byzantské lyře podobá (rebec a byzantská lyra jsou někdy uváděné jako tentýž nástroj).

Rebec a loutna na obraze Gerarda Davida Panna mezi Pannami, 1500-1510

Samotné housle se však vyvinuly spíše z tzv. fiduly (fidelu), která má protažený krk. Více o historii houslí si můžete přečíst třeba zde.

Žaltář z Peterborough, vielle neboli fidula (fidel), 14. st.

 

Loutny, mandory, kvinterny a citole

Nicolaus Wurmser ze Štrasburku (Mistr Lucemburského rodokmene): freska Klanění apokalyptických starců beránkovi, Karlštejn, 1350-1360, na fresce by měly být: fidula, citola, dvourezonátorová harfa, české křídlo, žal­tář, kvinterna a loutna

Loutny, citole a kvinterny byly ideálními trubadúrskými nástroji, neboť hudebník mohl zároveň hrát i zpívat. Mladší mandora (někdy též mandola) je pravděpodobně předchůdkyní maličké mandolíny a je o něco menší než loutna. Citole mívají zvláštní tvar (prý podle listu cesmíny). U všech těchto strunných nástrojů se někdy struny pro výraznější zvuk zdvojovaly. Zdá se, že převažovaly verze čtyřsborové (4 páry strun), někdy pěti- či šestisborové. Nicméně v 10. století arabský cestopisec Ibn Rosteh píše: „[U Slovanů] jsou různého druhu loutny, tambury, a píšťaly. Jejich píšťaly jsou délky na dva lokte a loutna je u nich osmistrunná.“

Možná si vzpomenete, že na loutnu hrála při mnoha příležitostech Markéta z Královských intrik nebo na temný osud loutny Romana Orsiniho.

Anděl hrající na kvinternu v katedrále Saint Julien du Mans ve Francii, kol. r. 1325
Anděl hrající na kvinternu v katedrále Saint Julien du Mans ve Francii, kol. r. 1325
Historické mandory a loutny - foto Andrew Plumb
Historické mandory a loutny, foto Andrew Plumb

Krásné ornamentální “rozety” v otvoru ozvučné desky se vyráběly z tenké překližky či z vrstveného papíru prořezáváním.

Kvinterna vyrobená Hansem Othem v Norimberku, 1450, dnes vystavená na hradě Wartburg - foto Ingersoll
Kvinterna vyrobená Hansem Othem v Norimberku, 1450, dnes vystavená na hradě Wartburg, foto Ingersoll
Vyobrazení mandory z r. 1636
Vyobrazení mandory z r. 1636

Žaltář, cimbál a české křídlo

Žaltář (psalterium) přichází do Evropy z Blízkého východu v 11. století. Zpočátku míval deset či jedenáct strun, počet strun se však postupně zvyšoval. Byl-li držen v náručí, jako to vidíme u ženy zcela vpravo, hrálo se na něj jednou rukou. Bylo ale možné na něj hrát i na položený paličkami či trsátky. Z žaltáře se vyvinul cimbál.

Velislavova bible, ženy hrající na hudební nástroje, 1325-1349

Žena zcela vlevo na naší ukázce z Velislavovy bible drží typicky českou verzi žaltáře, zvanou pro tvar připomínající křídlo “české křídlo” (“ala bohemica”). Spolu s dvourezonátorovou (žaltářovou) harfou (viz obrázek níže) jde o nástroj, který se prý vyskytuje prakticky pouze v pramenech českého původu.

Velislavova bible, dvourezonátorová (žaltářová) harfa
Cimbál, konec 15 .st.
Cimbál, konec 15. st.
psalterium
Anděl hrající na psalterium, foto Jean-Pol GRANDMONT
Psalterium - rekonstrukce -foto Martin Amend
Psalterium – rekonstrukce, foto Martin Amend

 

Varhany

Středověké varhany byly většinou přenosné (“portativ), teprve postupně se objevují i větší nepřenosné (“positiv”).

Přenosné varhany, Kreuz-Altar, 1490-1495
Přenosné varhany, Kreuz-Altar – detail, 1490–1495

Vzácné malované pozdně středověké varhany – positiv ze Sionu ve Švýcarsku:

Varhany, Notre Dame St. Valere, Sion ve Švýcarsku, kol. 1430 - foto Frinck51
Varhany, Notre Dame St. Valere, Sion ve Švýcarsku, kol. 1430, foto Frinck51

Zde si můžete otestovat své znalosti středověkých nástrojů na jedné německé knižní iluminaci.

Mistr Kroniky Světa Rudolfa von Ems: hudebnící všeho druhu na dvoře krále Davida, kol. 1340
Mistr Kroniky světa Rudolfa von Ems: hudebníci všeho druhu na dvoře krále Davida, kol. 1340

A na závěr jeden snímek dnešních hudebníků snažících se o návrat ke středověké hudbě: buben (zde asi původně africké djembe), trumšajt, dudy, tamburína a strunné nástroje v pozadí (loutna? kytara?).

Vystoupení dobově oděných hudebníků na hradě Kašperk - foro Ponto
Vystoupení dobově oděných hudebníků na hradě Kašperk – foto Ponto

Všechny iluminace a fresky jsou public domain stejně jako všechny fotografie bez uvedení autora, ostatní fotografie jsou licencovány jako creative commons + share alike.

cc share alike

(zdrojem je Wikimedia Commons, http://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page).

Velmi cenným zdrojem informací byl pro mě článek Martina Nejedlého http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=2699

Více o nástrojích (včetně jejich alternativních názvů):

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvinterna

https://cs.wikipedia.org/wiki/Psalt%C3%A9rium

http://elthin.cz/fidula.php

http://subulcus.wz.cz/citola/

https://www.oldharp.com/z-historie/

Recommended Posts